Motto:
pro psa je důležité, aby se o něj pán staral a měl ho rád.
Terry Pratchett: Soudné sestry
(z angl. originálu Wyrd Sisters přeložil Jan Kantůrek)
Muffy
23. 6. 1996 - 18. 7. 2011
Vet. Ch. Allan Tomášův dvorek
nebo také Muwínek, pan Hušenka, Havák, Havuška, Babušák, Mujpes, Schnauzi, Kocúrek, Myšánek, Ťapulenka a Sissa
Plemeno: knírač malý - černostříbřitý
Sportovní výcvik: ZOP, ZPU1, BH, ZZO, ZMMP, ZMP1; 2x účast na MR kníračů ve výkonu (5. a 7. místo)
Agility: 3x A1, 7x A2; 2x mistr KCHK v agility, 3. místo na Mistrovství Evropy mládeže (družstva)
Výstavy: Český veterán šampion; tř. pracovní D, tř. veteránů 4x V1, 3x V2, VD2; 2. místo Nejlepší veterán výstavního dne
Svod dorostu: 0b0/5A/5
Domovská ZKO: KK Argus Zlín (zanikla)
Muffy se narodil 23. června 1996 (v roce Krysy, ve znamení Raka) a do naší rodiny přišel 10. srpna téhož roku (to má narozeniny Antonio Banderas).
Od (jeho) malička jsme byli členy Kynologického klubu Argus Zlín, kde jsme se věnovali výcviku - nejprve jako cvičenci, následně i jako instruktoři.
Když jsme si pořizovali pejska, sami jsme pořádně nevěděli, do čeho jdeme, a mě by tenkrát vůbec nenapadlo, že se jednou zúčastníme Mistrovství republiky ve výkonu kníračů nebo Mistrovství Evropy juniorů v agility nebo že si vyjezdíme titul veterán šampion.
I ve vysokém věku na tom Muffy byl docela dobře, došel si, kam potřeboval, občas se proběhnul. Bral léky na srdíčko a taky tabletky na celkové povzbuzení. Skoro už neslyšel, což nám ovšem ulehčilo problémy s reakcí na střelbu, špatně viděl, takže bez vodítka jsme chodili jen výjimečně. Ovšem když na to přišlo, dokázal se až do konce tvářit jako vůdce smečky se vším všudy.
Muffy působil jako vychovatel a vzor pro Bodieho, kterého jsme si pořídili, aby si měl Muffy na stará kolena s čím hrát. Kromě toho, co mladý spolubydlící od Muffyho okoukal, mu Muffy vlivem „Smrťovské dědičnosti“ předal také několik nečekaných vlastností.
Život s Muffym byl od začátku plný překvapení. Byl to ten nejlepší pes, jakého jsem si mohla přát - tvrdohlavý, ale jen tak akorát, aby jeho výcvik byl výzva; ochotný dělat všechno, ale nevnucoval se. Když něco chtěl, zadupal. Měli jsme velmi těsný vztah, skoro telepatický. Až do posledního dne jsem doufala, že se mu selhávající ledviny ještě vzchopí, ale sám můj milovaný Hušenka mi dal jasné znamení, že už je čas nechat ho odejít...
